Když jsem na začátku léta dostala zadání napsat pár článků na téma “drinky pro psy”, sama jsem netušila, jak se to vyvine. Myslela jsem si, že kouknu na složení jednotlivých výrobků na trhu a s využitím teoretického základu, který mi dalo studium biochemie i doktorát na lékařské fakultě, to pro vás nějak přehledně sepíšu. Od začátku jsem si byla vědoma, že psí metabolismus se od toho lidského liší (využití cukrů a tuků jako zdroje energie), stejně jako fyziologie (např. minimum potních žláz u psů) a protože se 20 let věnuji vědě, nechtěla jsem vařit z vody a držet se zažitých “pravd”. Proto jsem se ponořila do odborné literatury, vědeckých publikací a po dvou týdnech čtení, poznámek, přemýšlení a sepisování jsem zjistila, že toho, co opravdu víme a co je podloženo důvěryhodnými daty je velmi málo.
Pokud čekáte návod kolik, čeho a kdy máte dávat psovi aby z něj byl mistr světa amoleta zrovna v tom vašem sportu, tak vás zklamu. Nabízím vám informace podložené studiemi publikovanými v recenzovaných časopisech, které jsou vždy více či méně limitovány počtem psů, záměrem a průběhem dané studie, nepřesností měření apod. Ale ukazují nám trendy, které jsou často opakovaně potvrzené, a často vyvrací ony zažité “pravdy”. Berte prosím následující řádky (i následující články) jako podnět k zamyšlení, využijte je k utřídění vašich znalostí a pak s ohledem na to, že své psy znáte nejlépe vy sami, začněte přemýšlet co pro ně můžete udělat jinak, lépe a teprve poté postupně zkoušejte drobné změny v průběhu tréninkové sezóny. Žádný produkt podaný jednorázově před závodem psa nespasí a ještě riskujete pořádný prů...švih/jem.
Pokusím se velmi stručně shrnout tři témata, kterým se budeme věnovat podrobněji v samostatných článcích:
1. Zdroj energie
Každý pes potřebuje k životu určité množství energie a je zjevné, že toto množství se zvyšuje se zvyšující se fyzickou aktivitou, mentální aktivitou nebo třeba stresem. Pokud se budeme držet fyzické aktivity, pak navýšení potřeby energie je úměrné vzdálenosti, jakou pes překonává (ta je úměrná délce trvání a tím pádem často i intenzitě aktivity).
Během několika prvních vteřin si svaly vystačí se zásobami samotného ATP a s rozkladem přítomné glukózy bez potřeby kyslíku několik minut. V případě delší aktivity a dostatečného přísunu kyslíku je hlavním zdrojem energie glukóza uvolněná ze svalového glykogenu poskytující maximum energie procesem oxidativní fosforylace. Oxidace mastných kyselin (hlavní proces získávání energie z tuků) začíná během několika minut po začátku fyzické aktivity, maxima dosahuje cca po 30 minutách a generuje energii dlouhodobě při 30-50 % VO2 max. Tento proces umožňuje psům vytrvalostní výkon při nižší intenzitě po dobu několika hodin bez extrémní únavy.
Při dlouhotrvající nízké až střední aktivitě psi podávají stejný výkon i pokud jsou krmeni dietou bez sacharidů, nezbytné je v tomto případě zvýšit přísun proteinů, které jsou využity nejen jako stavební jednotky, ale i jako zdroj pro syntézu glukózy, bez které se neobejdou červené krvinky a centrální nervový systém (mozek).
U krátkodobé aktivity jsou proteiny využity jako zdroj stavebních jednotek pro budování a obnovu měkkých tkání (svalů, šlach).
Pokud je v průběhu aktivity podávána glukóza, je využita jako okamžitý zdroj energie, pokud je podána glukóza po aktivitě (do 30 minut a následuje několik hodin regenerace), je využita pro obnovu zásob svalového glykogenu, což umožní podat maximální výkon opakovaně i v následujících dnech.
2. Hydratace aneb oblíbené zavodnění psa
O tom, že je potřeba udržet dostatečnou úroveň hydratace psa nejen při fyzické námaze, není pochyb. Voda tvoří prostředí pro všechny biochemické děje, zajišťuje transport živin i odpadních látek a významnou měrou se podílí na termoregulaci.
Rozdíly mezi plemeny, ale i mezi jedinci ukazují výsledky měření příjmu vody u zdravých, dospělých psů s výsledky v rozsahu 25-75 ml/kg tělesné hmotnosti a den. Jako vhodnější parametr se ukazuje vycházet z poměru voda:přijaté kalorie. U psů je tento poměr doporučován zhruba 1-1,1 ml vody:1 kcal přijaté metabolizovatelné energie (water:calorie intake ratio). Výhodou tohoto přístupu je, že se zvýšenou fyzickou aktivitou a tím zvýšenou potřebou a příjmem energie je navyšována i potřeba přijaté vody.
Není nutné počítat každý mililitr, ale je důležité znát obvyklou spotřebu vody vašeho psa a jak se mění s počasím. Tolerance k vyšším teplotám okolního prostředí je závislá na fyzické kondici psa, dostatečné hydrataci a aklimatizaci. Ta úplně základní trvá psům 10 - 20 dnů, plná aklimatizace na extrémní podmínky trvá až 60 dní.
Jak tedy udržet psa dostatečně hydratovaného? Naprosto zásadní je přístup k vodě. Pokud z jakéhokoliv důvodu naznáte, že by bylo vhodné psa “zavodnit” nad rámec jeho přirozených potřeb (čeká vás dlouhá cesta vyhřátým autem, náhle se oteplí o 15°C a víte, že pes není aklimatizován, čeká vás závod v teplejším počasí apod.), můžete psovi pravidelně (a dlouhodobě) nabízet určitou část jeho denního příjmu navíc (např. ¼ - ⅓ běžně přijímaného množství) v jedné až dvou dávkách v takové formě, ve které ji snadno přijme (voda ochucená čímkoliv, co váš pes považuje za neodolatelné). Pokud tedy máte psa, který běžně přijme zhruba 0,75 l vody/den, můžete mu navíc k běžně dostupné vodě nabídnout cca 100 ml ráno a 100 ml večer vody ochucené. Ale vždy počítejte i s ostatními faktory (následná potřeba venčení, kdy a jaká aktivita bude následovat apod.).
3. Elektrolyty, minerály a vitamíny
Termín elektrolyty v našem případě označuje ionty, které v těle udržují rovnováhu vody na obou stranách buněčných membrán. Ionty sodíku, draslíku a chlóru jsou hlavními elektrolyty v organismu. Sodík je hlavní iont mimobuněčné (extracelulární) tekutiny a udržuje objem plazmy a krevní tlak. Draslík je naopak hlavní buněčný (intracelulární) iont, je nezbytný ke správné funkci svalových vláken i přenosů nervového vzruchu. U člověka je při zvýšené fyzické aktivitě ztráta těchto iontů značná a jejich doplňování je zásadní. Jak jsme již zmínili, psi se téměř nepotí (jen velmi omezeně na tlapkách) a ztráty elektrolytů slinami jsou minimální.
Suplementace elektrolytů byla u psů dlouho považována za nadbytečnou, potenciálně až škodlivou (organismus by se musel vypořádat s nadbytkem iontů). Studie z poslední doby ovšem ukazují, že roztoky elektrolytů jsou velmi dobře tolerovány a některé výsledky naznačují, že jejich podávání může snižovat riziko svalového zranění. Podávání elektrolytů je průkazně opodstatněné jen u psů s průjmem (např. i ze stresu ze závodního prostředí).
Vitamíny jsou nízkomolekulární látky nezbytné pro správnou funkci organismu, které si ale organismus neumí vyrobit. Dělí se na rozpustné ve vodě a v tucích. Vitamíny rozpustné ve vodě jsou ve většině případů v naprosto dostatečném množství v běžné krmné dávce. V porovnání s člověkem si psi syntetizují vitamín C z glukózy, nicméně často v nedostatečném množství.
V přiměřeném množství je podávání vitamínu C přinejmenším neškodné, potenciálně prospěšné, předávkování sice nehrozí (nadbytek je vyloučen močí), ale pro-oxidační efekt vysokých dávek může být škodlivý.
Z vitamínů rozpustných v tucích byla věnována největší pozornost vitamínu E. Jeho obsah v komerčních krmivech je dostatečný, suplementace se doporučuje u psů na netradičních dietách, zejména těch postavených na mase a rybách v dávce 200-400 IU/denně u psů o hmotnosti 18 - 36 kg.
Z dostupných vědeckých studií lze shrnout, že zdraví psi krmení vyváženou stravou netrpí nedostatkem elektrolytů, minerálů a vitamínů a to ani v případě zvýšené fyzické zátěže (samozřejmě zde nemluvíme o extrémech jako např. etapové závody > 1 000 km).
