O víkendu 20. - 21. 11. proběhl MČR FITMIN HRADECKÝ MID A SPRINT a Hela v kategorii MU (Mid unlimited) vyhrála! A tohle napsala po návratu domů…i když náš copík “cenzuruje” a upravuje všechny texty, tak se přiznává, že tady nezměnil ani čárku - protože je to krásné, upřímné a autentické. Kdo Helu znáte, tak ji v tom textu poznáte v každém slově. A věřím, že úplně všichni vycítíte emoce - a že jich tam je!
Tohle byla Torenova jízda .. Toren je ten černej vořech.. Leader... Bude mu brzo 10 .. Narodil se u nás a je to vnuk legendárního psa Mike od Egila. Jako štěndo šel do Rakouska, odtud se za dva roky vrátil jako pes, co žere chlapy (ze strachu, ne že by mu chutnali :) ). Já tehdy tehdy vozila dětičky ve školkách.. Poprvé Toren sloužil jako instruktážní příklad - Děti, za tím psem na konci nechoďte, koukejte jak před vámi ustupuje... Ale další týden již jsem ho přistihla obaleného dětičkama - a jeho strach roztál pod andělskými doteky dětských dlaní... Toren se mnou celý život jezdil ve swingu (rozuměj v druhé lajně). Ale letos už nebyl nikdo jiný, kdo by si mohl zaběhnout v leadru. Tož dostal důvěru a pořádnou drezůru na našich lesních křižovatkách. K němu přišel "vyřazený" mladý Merlin od Fajfky - klusák, který nacválá až při 27 km/h - supr pes na pomalejší longy (mám ho místo GPS!)
Za nima holky Fany a Fera co se vrátily ze Slovenska od závodníka co končil s longy, dál můj kmenový Sepp a pak Lilith, co první sezony nedokázala dojet závod. Vzadu Nanuk vrácený ze Slovenska jako pomalý a Vala, co šla domů z Polska po ukončení závodníkovy kariéry. Prostě moje výběrová partička :). Největší oříšek byla Vala, protože od svého návratu vytrvale bočila vlevo tak silně, že skoro netáhla dopředu. A tak naše tréninky obsahovaly hromadu zastávek s přehazováním Valy doprava, aby se děvče šikovné hbitě vracelo vlevo. Takže volba káry byla jasná - těžká chlaňovka, aby šlo zastavovat.
No a vlastní závod ... První den bylo teplo - a to je na delší trati mega problém. V sobotu se se s tím potýkala hromada týmů. My jsme si jeli .. po svým.. piánko.. Toren se nechal celkem brzo střídavě zbrzdit a tým v klusu odpočíval. I nás ale začal trápit problém zvaný voda...
Postupně jsme míjeli chlupaté B1 týmy, tak se mi nechtělo zastavovat, protože byl pořád někdo za námi. Někde za půlkou jsme dojeli i Mikyho s jeho longovým vláčkem, Kubu se zrzavými chlupáči a pak tam byl jen Aleš. Napadlo mě sdílet obavu o vzdálenosti k checkpointu - a když z Aleše vypadlo, že by potřeboval vodu, udělali jsme si chechpoint vlastní :) Ucpali jsme trať a psiska dostala refresh dle potřeby. (3 litry vody stačí i na 2 týmy).
Na reálný checkpoint (asi ve 2/3) už to bylo easy, na Torenovi bylo vidět, jak ožívá a začíná rozcválavat tým stále častěji. Jeho chuť stoupala každou další zatáčkou a do cíle jsme docválali. Dovezli jsme dokonce všechny botičky! :) .. na nohách samozřejmě, ne v báglu! :D
Druhý den bylo chladněji a tak v hlavě vrtal červíček, jak nás ti nadupaní psi za námi smetou.. Toren ze začátku jel opatrněji, i já jsem víckrát brzdila a dávala jim víc pomalých úseků, ale tým zrál jak víno a rozbíhal se. Na mém checkpointu psi zas dostali Kvapík a přestala jsem se ohlížet, kdy se někdo vyřítí.
Toren se rozbíhal s radostí, udával svoje poctivé seniorské tempo a tým ho následoval. Rumík na ofiko občerstvovačce potěšil a psi v pohodě dorazili zbytek. Spokojeně si cválali až na stake out za lesem.
Moc, moc jsem si to užila i v té klídkové variantě s těžkou károu a pohodovými psy. Toren si vysloužil i čekání na vyhlášení, i premiéru u stupňů vítězů - všichni psi v týmu jsou super, ale leader dokáže průběh závodu zásadně ovlivnit.
Díky všem a zvlášť mému Martinovi, že jsme tam mohli být, že jsme mohli trochu natrénovat, díky MushGO za botičky a Kvapík, dík pořadateli za super závod.. a hlavně dík celé mé psí partě.. Těšíme se na příště :)
